Ambon
Administrátor
--- 22. 3. 2011
Z tisku: Japonsko po zemětřesení
Slova z japonského Chakodate (ostrov Hokkaido)
Vypráví otec Nikolaj, duchovní Japonské pravoslavné církve.
Otec Nikolaj s mátuškou v nejstarším japonském chrámu v Chakodate. Chrám Vzkříšení Kristova byl postaven sv. apoštolům rovným Nikolajem Japonským. Letos oslavují 150. výročí jeho příchodu do země vycházejícího slunce.
Otec Nikolaj si stěžuje na příliš "uhlazené" televizní zpravodajství o situaci v zemi. Vše vypadá tak dobře, že mimoděk vznikají pochybnosti a napětí. Vláda se prostě snaží, aby nevznikla panika.
Stále mi telefonují lidé a ptají se na situaci. Než se vše dostane zpět do svých kolejí, je potřeba trpělivosti, pomoci a modlitby. V tokijském pravoslavném chrámu zvýšili počet bohoslužeb. Ve všech chrámech se konají pobožnosti za záchranu trpících.
V den katastrofy zde bylo zemětřesení šestého stupně. Na takto houpající se zemi se lze jen stěží udržet vestoje. Žiji s rodinou na pozemku při chrámu a viděl jsem, jak se na věži rozhoupaly zvony. Zvláště znepokojivé bylo, že pohyby země nebyly vertikální, jak to obvyklé bývá, ale horizontální. Sláva Bohu, náš chrám, který byl postaven před více než sto lety, vydržel. Jen ikonostas se rozštípnul; to však opravíme vlastními silami.
Při tsunami k nám nápor vlny nedošel, jen se o 40 cm zdvihla hladina vody a byla zaplavena krajina asi 1 km od pobřeží. Při tom utonul jeden starší Japonec, který odpočíval na břehu.
Biskup Serafím, s nímž jsem telefonicky hovořil, žádal o pomoc pro Sendajskou farnost. Shromáždili jsme potraviny, jenže pošta nefunguje. Jen s obtížemi jsme sehnali soukromou firmu, která slíbila doručit náš náklad. Mají tam problém, že jsou zavřeny obchody, nedostává se pitné vody a stravy. A něco k nim dopravit je velice těžké.
Jakmile vláda sestaví přesný plán organizace zajištění dostupnosti těchto oblastí, pomoc tam bude proudit ve velkém. Nyní tam lidé mají nouzi v nejobyčejnějších věcech denní potřeby.
Ve všech japonských chrámech probíhají sbírky na pomoc postiženým. Důležité jsou zejména finanční prostředky na obnovu chrámů, církevní infrastruktury a pro pomoc věřícím.
V prefekturách Ibaragi, Mijagi, v městech Jamado, Išino-Magi, Morioko je mnoho mrtvých. Většina ještě není identifikována. Mezi identifikovanými zatím nejsou žádní pravoslavní, ale i tak - zármutek nad lidmi je nesmírný.
Ti, s kým se nepodařilo navázat spojení, jsou na seznamu nezvěstných. Pobřežní města, která byla zasažena tsunami, leží v závalech. Je to směs dřeva, betonu, kovu a odpadu, a pod tím jsou pohřbeni lidé, které se záchranáři snaží vysvobodit. Pracují ve 24 hodinovém režimu. Už uběhl týden, takže živé se nejspíš již najít nepodaří. Avšak i zahynulí mají právo být důstojně pohřbeni.
Otřesy naštěstí ustávají. Velkou starost nám způsobují atomové reaktory v elektrárně Fukusima. Jde o to, jak zastavit únik radioaktivity. Chlazení stále se zahřívajících reaktorů provádějí poléváním chladnou vodou. Jenže k elektrárně není možno se přiblížit kvůli vysokému riziku ozáření. Nyní používají speciální hasící vozy, jejichž vodní děla stříkají vodu na 50 - 70 metrů. Informace o zřízení betonového sarkofágu nad reaktory nemohu potvrdit. Hovoří o tom pouze zahraniční média. Japonské oficiální zdroje o tom nic neříkají.
Smutné na tom je i to, že "Fukusima" znamená v překladu "Šťastný ostrov". Je to hrozivá ironie: na jedné straně krásné jméno, na straně druhé strašná realita. Elektrárna byla postavena před 40 lety. Podle pravidel neměla lhůta životnosti překročit 30 let. Měla tedy už dávno být uzavřena. Z nějakých důvodů přijala vláda rozhodnutí prodloužit její fungování. Celkem je v Japonsku skoro 50 atomových elektráren, které dodávají čtvrtinu elektrické energie. V 70. letech zde nastal tzv. "oel-šok" - energetická krize. Tehdy padlo rozhodnutí rozvíjet atomovou energetiku i přes nebezpečí hrozící společnosti, která se ještě úplně nevzpamatovala z následků atomového bombardování Hiroshimy a Nagasaki. Nakonec společnost ustoupila nátlaku vlády. Nyní se asi vzedme druhá vlna alergie vůči jaderné energetice.
Japonsko prosí o modlitby
Všichni japonští pravoslavní duchovní jsou zdrávi a plní své pastýřské povinnosti. Horlivě konáme bohoslužby. V poslední době návštěvnost chrámů značně stoupla. Věřící se vroucně modlí a modlitbu potřebujeme my všichni. Prosíme o modlitby za Japonsko, aby Bůh zhojil naše rány.
Velkou podporou se pro nás stala soustrastná slova patriarchy Kyrilla, zaslaná první den tragédie našemu metropolitu Danielovi. Tato útěšná slova byla ihned přeložena do japonštiny a rozšířila se po všech farnostech. Vyvolala kladnou odezvu jak u farníků, tak i u ostatních Japonců.
Ti, kteří byli zasaženi pohromou, ale přežili, radují se a děkují Bohu. Za ty, kteří zesnuli v Pánu, se budeme modlit, aby byli přijati do nebeských příbytků. Víme sice, že nikdo zde nežije věčně, ale smrt je přesto hrozná. Je to naše obvyklá přirozenost, nesmířit se se smrtí, protože člověk byl Bohem stvořen pro věčnost, a smrt do nás zasel hřích.
Proč nás potkala taková pohroma? Japonci i cizozemci kladou nyní takové otázky. Proč se stalo toto nebo tamto? Člověk a Bůh si nejsou rovni. Bůh nás stvořil a daroval nám život, daroval nám svět. Za to musíme být Bohu vděčni...
Ať se stane cokoliv, nesmíme se stavět do pozice soudce, který vyslýchá Boha: "Proč jsi to dopustil?" Možná, že tuto otázku musíme nechat bez odpovědi. Bůh je náš nebeský Otec a my se musíme k němu obracet vždy s láskou a důvěrou. Před nebezpečími se máme dle svých možností chránit, ale nestačí-li naše síly k obraně, pak ten, kdo je postižen neštěstím, musí je snášet s trpělivostí, a ten, na něhož neštěstí nedolehlo, musí pomoci tomu, kdo je v nouzi.
Živly jsou nezkrotitelné. Ale atomovou elektrárnu vyrobili lidé. A měli bychom se přičinit, aby činnost lidí byla příště méně nebezpečná. Musíme bádat, jak získávat energii jiným způsobem. Bude to drahé a namáhavé, ale nebudeme pak příště ohrožovat lidské životy. Možná ani nepotřebujeme tolik elektřiny, kolik jsme jí doposavad vyráběli.
Modlete se za nás. Jediné, co věřícím pomáhá, - to je vroucí modlitba. Bůh je skutečně milosrdný. Fukusima znamená "Šťastný ostrov" - ale kde je teď to štěstí? Byla to náhražka místo štěstí. Existuje zlato a existuje pozlátko. Člověk z neznalosti vybere spíše blyštící se pozlátko a myslí si, že je to něco drahocenného, kdežto člověk znalec ví, že je to smetí. Podobně i naše víra je tím, co nám dává pevnou půdu pod nohama, dokonce i když se země otřásá. Pokud upřímně věříme a žijeme podle víry, pak se nás žádné těžkosti netknou, a nastanou-li přece - překonáme je důstojně.
Žijme dle Boží vůle. Z celého srdce prosím o modlitby za naše nešťastné Japonsko. Nechť na vaše vroucí modlitby Hospodin ulehčí utrpení, daruje pokoj zesnulým a znovu vrátí radost a rozkvět do těchto krajin.
(Pravoslavie i mir)
P.S.
V Japonsku vládne nepříznivé počasí. Zemi od minulého týdne postihla navíc ještě zima a sněží. Lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, přebývají ve špatně vybavených prostorách, kde vypadává elektřina. Chladu čelí jenom dekami. Zoufalství lidí na nejvíce postižených místech roste. Objevuje se rabování.
Oficiální počet mrtvých je přes osm a půl tisíce. Podle odhadu úřadů však celkový počet mrtvých přesáhne hrozných 18 tisíc.
Administrátor
--- 21. 3. 2011
Z tisku - japonští pravoslavní po přírodní pohromě
Nikdo z japonských pravoslavných duchovních nezahynul
"Momentálně máme spojení se všemi pravoslavnými duchovními Japonska," prohlásil otec Nikolaj, jehož slova uvádí časopis "Foma". Podle slov kněze jsou všichni, sláva Bohu, živi a zdrávi.
Z jitra 17. 3. se ozval i kněz Vasilij Taguči, který byl dříve považován za nezvěstného. Jeho dům byl v jedné z pobřežních zón u oceánu, které byly silně postiženy.
Podle svědectví otce Nikolaje nejsou v Tokiu a Chakodate vážné škody. Nejhorší situace je v pravoslavných obcích Jamada a Sakiri - tamní chrámy jsou zcela zbořené.
"Ve městě Sendaj, kde je druhá japonská biskupská katedra, je velice složitá situace. Celá přímořská zóna je zničena, avšak zdejší chrám zázrakem neutrpěl, biskup Serafim a jeho ovečky jsou v pořádku," uvedl kněz.
V katedrální chrámu v Tokiu bylo poničeno jen několik vitráží a v chrámu v Chakodate prasknul ikonostas.
"Budeme velice potřebovat Bible, modlitební knihy a křížky - tj. to, co měli věřící v každém domě a oč přišli při zemětřesení. Knihy mohou být v ruštině, protože většina pravoslavných Japonců umí rusky do té míry, jak je potřeba pro modlitbu," dodává otec Nikolaj.
Dle agentury Interfax
-----------------------
Pravoslavná církev v Japonsku: pomáháme každému člověku
Podle předchozí zprávy (telefonát protojereje Nikolaje Dmitrijeva z Japonské pravoslavné církve) byl navázán kontakt už i s farníky a většina pravoslavných věřících je v pořádku. Nejsložitější situace je v obcích měst Jamada a Sakari, na něž dolehl plný úder vlny Tsunami - tam jsou chrámy zcela smeteny. Věřící velice prosí o modlitby.
Pomoc je potřeba hlavně duchovní. Vroucně prosíme o modlitby za ty, kteří jsou živi, i za ty, které si Bůh vzal. Co se týče materiální pomoci, o tu nemáme nouzi. Pravoslavná církev bude zjišťovat osobní situaci lidí a distribuovat adresnou pomoc.
Naše chrámy jsou nyní zcela zaplněny věřícími. Přicházejí se pomodlit i ti, kteří nikdy před tím nebyli v chrámu. Sloužíme kající liturgie předem posvěcených Darů - lidé se účastní ve velikém množství. V takové situaci přicházejí do chrámu pro útěchu věřící i nevěřící. Často se lidé táží: "Proč to Bůh dopustil...?" Co jim na to říci? Snažíme se je utěšovat a vysvětlujeme, že správně bychom se měli tázat sami sebe, ne za co (se to stalo), ale spíše kvůli čemu se toto s námi děje. S Bohem si nejsme rovni, jeho vůle nám nikdy není zcela známa. Mnozí, kteří upřímně hledají a chtějí získat nějakou odpověď, odcházejí s vnitřní útěchou.
Menší otřesy tady pokračují stále, v intervalech přibližně půlhodinových. Prosíme o modlitby. Ať už Bůh sešle jakékoliv zkoušky, vše je možno překonat, jestli On je s námi.
--------------
Vladyka Serafim Sendajský:
"Znepokojivé zprávy přicházejí z regionů Fukusimy, kde vybuchly atomové reaktory. Nevíme, co bude následovat. Kéž pomohou vaše modlitby."
Kněz Nikolaj Kacuban:
Radioaktivita je v Japonsku nebezpečná. Každý, kdo může, opouští Japonsko bez ohledu na zdražení jízdenek. Na víza stojí fronty čítající 10.000 lidí. Na ceny jízdenek chce stát uvalit kontrolu. Kritická bude situace, jestli vítr nesoucí radioaktivní mrak změní směr na hlavní město.
Japoncům je nutno vzdát čest za jejich trpělivost. Ti, které postihla katastrofa, žijí ve školách, společenských prostorách či na stadionech; leží všichni na podlaze. Dobrovolníci a všichni, kdo mají možnost nějak pomoci, sem jezdí připravovat jídlo apod.
"I nadále čteme žaltář. Naší hlavní modlitbou je: »Hospodine, vysvoboď zemi naši lid její od zemětřesení, povodně, ohně, meče a nepřátel viditelných i neviditelných.« Nyní patří k našim neviditelným nepřátelům i radioaktivní záření, které hrozí lidem. Domluvili jsme se, že se vždy v deset hodin večer našeho času modlíme společně, všichni ve svých domech staneme před ikonami. Prosím i čtenáře internetu, aby se připojili. Snad dá Bůh a budu vás moci potěšit dobrými zprávami. Cítíme vaši modlitební podporu."
Časový rozdíl je v Japonsku GMT + 9 hodin. U nás je čas GMT + 1 hodina. Oproti našemu času je tedy rozdíl 8 hodin. Tj. desátá hodina večerní v Japonsku je u nás 14. hodina. (Letní čas v Japonsku nemají.) (Pozn. překl.)Pravoslavie i mir
-----------------
Nejsilnější zemětřesení v historii Japonska
Celkový počet obětí přírodní pohromy je přes 8400 zmařených životů.
V Japonsku se nedostává topivo pro krematoria. Vláda povolila pohřbívání do země.
Mnohá krematoria jsou mimo provoz kvůli nedostatku topiva. To vyvolává sanitární problémy. Vláda vydala pokyn přistupovat k pohřbívání zahynulých s "maximální flexibilitou", dle potřeb konkrétní situace, a tak se místy praktikuje i jinak nedovolený pohřeb do země. Zvláště je nyní používán pohřeb do země v prefektuře Mijagi, která nejvíce utrpěla zemětřesením. Rozhodnutí oznámil generální tajemník kabinetu ministrů, který přislíbil, že v případě nutnosti budou pozměněny zákony.
Pohřeb do země není v Japonsku přijímán, protože je zde rozšířen buddhistický obřad pohřbu kremací. Do země se v Japonsku pohřbívalo dříve jen velice zřídka - hlavně při pohřbu kněží národního šintoistického náboženství.
Rozhodnutí povolit pohřeb do země musí být dle zákona vydáno místními orgány státní správy. V mnoha městech a vesnicích je pohřeb do země úplně zakázán.
Itar tass
---------------------
Výběr z dalšího tisku:
Kněží Ruské pravoslavné církve, kteří jsou v Japonsku přítomni (pro Rusy přebývající v Japonsku), oznámili, že se nechystají opustit Japonsko. "Budeme pokračovat ve své službě v Tokiu. Staň se vůle Boží," řekl jeden z otců.
V tokijském pravoslavném chrámu zvýšili počet bohoslužeb. Ve všech chrámech se konají pobožnosti za záchranu trpících.
V Rusku přinášejí lidé květy k japonskému velvyslanectví. Patriarcha Kyrill odeslal premiéru Japonska soustrastný telegram. Z Ruska přijela do Japonska skoro stovka záchranářů.
Japonský buddhistický mnich věří, že zemětřesení v Japonsku je znamením lidstvu, aby změnilo své smýšlení.
Administrátor
--- 19. 3. 2011
Rozhovor s japonským biskupem
Pravoslaví v Japonsku - jako první přijali Pravoslaví samurajové
Rozhovor s biskupem sendajským Serafimem o dějinách a zvláštnostech japonského Pravoslaví (z ruského tisku)
![]() |
Do Japonska přišlo křesťanství v 16. století. Byly to katolické misie, které se dosti rozšířily po zemi. Jenže pak se Japonsko na 300 let uzavřelo vůči cizincům a prakticky žádný vnější vliv k nám nepronikl. Až v 60. letech 19. století opět začaly diplomatické návštěvy a nastalo tzv. "otevření země". Obnovilo se pronikání západní kultury a v zemi se opět objevili křesťanští kazatelé - z Ameriky, Holandska a Ruska... Právě v této době přijel do Japonska mladý kněz, budoucí svatý biskup japonský, Nikolaj. S jeho příchodem začínají dějiny japonského Pravoslaví.
V té době Japonci neviděli žádný rozdíl mezi křesťanskými konfesemi: co je protestantismus, co je katolictví a co pravoslaví - pro ně to bylo všechno stejné. Sféry vlivu jednotlivých konfesí se dělily pouze podle jednoho faktoru - zeměpisného. Každá konfese si přisvojila tu oblast, kde její kazatelé začali se svým působením. Proto se Pravoslaví rozšířilo v severních zemích, ale většina protestantských kazatelů se zabydlela ve Východním Japonsku. Je to dáno těmito historickými okolnostmi.
Kazatelé různých církví samozřejmě kázali odlišně. Leč hlavním problémem pro všechny bylo - jak objasnit prostým Japoncům, kdo je to Bůh. To je až do dnešní doby velice složitý úkol, protože samotný pojem „Jediný Bůh“ se v tradiční japonské kultuře nikdy nevyskytoval. Proto bylo nejdůležitějším úkolem křesťanské misie v Japonsku přeložit Bibli do japonštiny. A když do Japonska přijel sv. Nikolaj, úkol překladů stál i před ním.
![]() |
Jenže ani přítomnost překladu neřeší všechny problémy. Jak v ústním hlásání křesťanství vyprávět Japoncům o Jediném Bohu a o Trojici? Myslím, že ani v Rusku to není tak jednoduché objasnit necírkevním lidem, a to je Rus země s tisíciletou křesťanskou historií a pod vlivem Pravoslaví se zde zformovala veškerá její kultura a tvořily dějiny. A jak složité je to teprve v Japonsku...
A jak sami Japonci přijímají Pravoslaví? Jako víru - čili jako to, co jim formuje život? Nebo jako součást kultury, která k nim přichází ze západu? Bohužel, s druhou variantou se setkáváme mnohem častěji. A ještě ke všemu - Pravoslaví sem přišlo z Ruska a pro mnohé je právě s Ruskem spojováno. A současné rusko-japonské vztahy jsou problematické. Proto je zde Pravoslaví méně populární než např. katolicismus.
Proč je Pravoslaví v Japonsku spíše přijímáno jako kulturní fenomén a nikoliv jako víra?
Důvodů je několik? 1.) Rozšíření křesťanství zde začalo v 19. století, za éry Mejdzi (fonetický přepis; pozn. překl.), kdy se do Japonska valila západní kultura. Křesťanství bylo přirozeně vnímáno jako součást této kultury: zvláštní literatura, zvláštní způsob malby... Tento způsob chápání křesťanství podporovali i protestantští kazatelé, kteří kladli důraz právě na morálně-etickou stránku křesťanství.
2.) V japonském jazyku není vůbec takový pojem: "víra". Jak vlastně překládáme do japonštiny termín "Pravoslaví"? "Sej-kjo", což znamená "správné učení". To je všeobecně pochopitelné, protože i tradiční japonská náboženství - šintoismus a buddhismus - jsou především právě učením, které předepisuje, jak žít, jak se zachovat v té či oné situaci. V těchto náboženských tradicích není takový pojem jako "spása duše" ani termín pro věčný život, či osobní společenství s Bohem, nebo Boží Osoba atd. Kdežto křesťané věří ve vzkříšení Kristovo a chápou tuto událost jako možnost svého osobního spasení. Rozdíl je, jak vidíte, obrovský.
Nicméně, v Japonsku je dosti lidí, kteří přijímají Krista celý srdcem, a Pravoslaví je pro ně - právě vírou, čili tím, co mění jejich život. Za éry Mejdzi se našli takoví, kteří naslouchali kázání sv. Nikolaje a následovali ho.
Byli to lidé hluboce vnitřně hledající?
Spíše bychom mohli říci - v hluboké vnitřní krizi. Jakkoliv to může znít divně - byli to samurajové. Co se vlastně dělo na severu Japonska, v Chakodatu, když sem přicestoval sv. Niklaj? Bylo to místo, kde žili lidé starého Japonska, toho Japonska, jež prohrálo v revoluci Mejdzi, která svrhnula seguna Tokugava a formálně předala moc v zemi císaři. Lidé Tokugava se ocitli na okraji společnosti - podobně, jako dvořané v Rusku po r. 1917. Byli to vzdělaní lidé se samurajským způsobem myšlení, tj. připraveni obětovat se, žít pro nějakou ideu. Jenže teď ztratili své společenské postavení, svůj statut. A co je nejdůležitější - to, pro co žili, principy a ideály, jimž sloužili, patřily starému Japonsku, které už přestalo existovat. A nyní nevěděli, co si počít, jak dál žít. V takovém stavu se tito lidé stahovali na sever, kde se mohli zachránit před tlakem nové epochy.
![]() |
Takže i mezi samuraji jsou vojíni Kristovi?
Ano, mezi prvním japonskými pravoslavnými bylo mnoho samurajů. Všichni se vzájemně znali, byli to přátelé. A kodex věrnosti a přátelství je pro samuraje nadevše. O nové víře se tak dozvídali rychle a to od přátel, a protože si vzájemně důvěřovali, pojali důvěru i k ní. A kromě toho sehrál - jak se mi zdá - svou roli ještě jeden faktor: Pravoslaví je víra sborová, což znamená společnou modlitbu v chrámu, společné dílo celé církve, v níž se modlí lidé po celém světě a cítí se jako jedna rodina. To je blízké samurajskému duchu. To vše napomáhalo šíření Pravoslaví.
Posléze se samurajové začali postupně vracet do svých regionů. Mnozí byli rodem ze Sendaje, a proto přišlo Pravoslaví do toho města dosti brzy. A začalo se rychle šířit mezi příbuznými, přáteli a známými těchto neofytů. I když ještě zůstával nevyřešen hlavní problém - jak objasnit prostým Japoncům, co je to Bůh v Trojici a Kristus jako bohočlověk, který svým utrpením přemohl smrt.
Je na Pravoslaví něco, co je Japoncům blízké a snadno pochopitelné jejich myšlení?
Samozřejmě, ano. Mnohé základní křesťanské principy: miluj bližního svého; udeří-li tě do jedné líce, nastav druhou... To je Japoncům dávno známo a pochopitelno. Zatímco v západní světě stojí ve středu světa člověk a jeho "já", až na druhém místě jsou pak jeho vztahy s druhými lidmi, tak naopak v myšlení Japonců stojí na prvním místě právě druzí lidé. Čili jakési prvky pravoslavného myšlení jsou v nich už zakořeněny. Nebo můžeme připomenout jinou věc: vzpomínání zesnulých. V Japonsku ctí památku předků, takže pravoslavná tradice zádušních bohoslužeb, panychid, stolování prostírané k uctění památky zesnulých - to vše zde bylo přijato velice rychle.
![]() |
Vždyť jsou v Japonsku duchovní školy, katechetické kursy. A jsou tu katedry teologie na univerzitách. Cožpak to nestačí?
Jedna věc je pochopit křesťanství jako učení, jako akademický předmět, osvojit si jeho teorii a principy a případně se rozhodnout: to mi vyhovuje, to přijímám. Úplně něco jiného je však přijmout je na úrovni cítění, jako víru, kterou je proniknut celý můj život, která žije v srdci a proměňuje ho. To je kvalitativně jiný krok.
Dříve jsem sloužil v chrámu v Tokiu a často měl před očima tento obrázek: lidé navštěvují nedělní školu rok, dva, tři, čtyři - už chápou učení a přijímají ho. A přesto se nedají pokřtít. A to je pro Japonce velice charakteristické. Mezi našimi badateli, kteří se zabývají biblistikou, prakticky nejsou křesťané. Přijímají Bibli, ale jako literaturu.
Jakým způsobem je dle vašeho názoru možno vysvětlit současným Japoncům, co je to hřích, spása duše, věčný život? To jsou všechno pojmy, které jsou pro Pravoslaví principiálními, jenže nejsou vlastní japonskému myšlení.
Složitá otázka. Překážkou zde je, že (jak už jsem pravil) křesťanství je až do současnosti chápáno jako náboženství západního světa, něco cizího, importovaného. Změnit tento vztah se až do dnešních dnů nepodařilo - počet křesťanů všech konfesí v Japonsku nepřevyšuje jedno procento obyvatelstva.
A dále - v současném světě si lidé úplně odvykají učit se. Vědomosti jsou ukládány do počítačů - potřebuješ-li informaci, stiskni správnou klávesu. Vyhledáváme hotové odpovědi na všechny otázky, a mnozí lidé je nachází - a to tím spíše, že je v hojnosti nabízejí rozličné okultní sekty. A když se spokojíš s těmito odpověďmi, nemusíš už se zdokonalovat a snažit se stát se lepším. V posledních dvanácti - třinácti letech se stává tato tendence v Japonsku dosti zřetelnou. Lidé nechtějí přemýšlet, nechtějí růst.
Většina obyvatelstva v Japonsku se považuje za buddhisty. Co však obnáší ten jejich buddhismus? Jednou do roka přijít do chrámu, několik minut se modlit, docházet na hrob příbuzných. Toť vše. Málo kdo studuje buddhismus jako náboženství a upravuje svůj život podle jeho učení. A mezi křesťany (a to včetně pravoslavných) je to stejné. Změnit své srdce - to je úkol, na který začasté nezbývají síly. Lidé se raději prostě zřeknou víry, dokonce i když rozumem chápou její správnost a nutnost. Vždyť víra - to je především práce duše... Aby v sobě člověk vypěstoval víru, musí přemýšlet, musí se snažit dosáhnout zkušenosti společenství s Bohem. A to je reálné, Bůh je dostupný každému.
![]() |
V určitém smyslu připomíná současná japonská situace ranně křesťanskou dobu. Bylo těžké být křesťanem v Římském impériu, bylo obtížné kázat v Řecku... I my konáme hlásání evangelia mezi pohany, jimž je naše víra cizí a nutnost spásy duše jim není zřejmá. Samozřejmě, neházejí nás do klecí k tygrům, nemučí nás - v tomto smyslu to máme výrazně jednodušší. Je však mnohem složitější najít způsob, jak svědčit o Kristu ve všedním životě, kdy tě nikdo nepronásleduje, nezakazuje ti modlit se. Pak totiž zbývá jediný způsob svědectví - upřímná láska k bližním, a to nikoliv jako romantické pohnutí citů, ale v každodennosti. Asi bude souhlasit, že to není nic snadného.
Jsou mezi vašimi ovečkami, mezi farníky vašeho chrámu, lidé, kteří přijali Pravoslaví do hloubky?
Jsou tu různé příklady. Mnozí přicházejí, protože je zajímá církevní život, bohoslužby, pozorně naslouchají kázáním, chodí do chrámu v průběhu půl roku, celého roku, a nakonec se rozhodnou a přijmou křest. Jenže poté najednou přestávají do chrámu chodit. A přitom byl jejich zájem naprosto upřímný a oni skutečně chtěli stát se opravdovými křesťany. Jenže přijetí křtu bylo v danou dobu jejich jediným cílem. Místo toho, aby se křest stal začátkem církevního života, stal se pro ně koncem cesty. Je to takový "běh na krátkou trať". Mezi těmi, kdo se pokoušejí chápat křesťanství jako učení, jako akademickou disciplinu, je takových lidí zvláště mnoho.
Existují však i jiné příklady - a není jich málo - kdy se lidé opravdu mění. Zatím zde naše církev není ještě tak dlouho. Posuďte sami: v Rusku má Pravoslaví tisíciletou historii, ale do Japonska přišlo před 140 lety. Z hlediska dějin je to krátká doba. Pravoslaví zde prostě ještě nestihlo zapustit kořeny do naší kultury a do našeho myšlení. V Japonsku jsou veřejnými svátky šintoistické a buddhistické oslavy (macuri) a jsou zde součástí nejen náboženského ale společenského života. A to, co je záležitostí celé společnosti, je pro Japonce prvořadé. Posuďte sami, jak komplikované je za takovýchto okolností pro křesťana vydělovat se ze společenské masy. Stát se "bílou vránou" to zde znamená podepsat si rozsudek. Dítě se ve škole nemůže nezúčastnit macuri, protože by se stalo objektem výsměchu a ústrků ze strany vrstevníků.
Zatímco v Rusku, Evropě i Americe je poslední den týdne v myšlení lidí spojen se Vzkříšením Kristovým, tak v Japonsku je to pouze "den slunce" (z anglického jména pro neděli: sunday; pozn. překl.). Takže Japonec vůbec nechápe, proč by se měl v tento den zdržovat všední práce a zasvětit jej duchovnímu dílu.
Myslím, že před Pravoslavím - a před křesťanstvím obecně - stojí nyní velice důležitý úkol: stát se neoddělitelnou součástí japonské společnosti, naplnit její život novým smyslem, který zatím ještě nezná. A to je nesmírná odpovědnost pro každého křesťana.
Zdroj: časopis "Foma" (2008)
(Nepatrně místy zkráceno)
Administrátor
--- 17. 3. 2011
Zemětřesení v Japonsku
Zpráva z církevního ústředí o situaci Japonské pravoslavné církve
V Praze, dne 16. března 2011
Jeho Blaženost Kryštof, metropolita českých zemí a Slovenska se jménem církve obrací na Jeho Eminenci Daniela, Metropolitu celého Japonska a arcibiskupa tokijského s hlubokou účastí s pravoslavnými věřícími a celým japonským národem při událostech následujících po ničivém zemětřesení, které postihlo sever Japonska.
Naše církev požádala mezinárodní organizaci sdružující pravoslavné charitativní organizace (http://www.iocc.org/), která začala koordinovat pomoc Japonsku, o návrh, jak by mohla naše církev pomoci našim spoluvěrcům v severním Japonsku. Čekáme na odpověď.
Dnes jsme na internetových stránkách našli výzvu k modlitbám, která přišla přímo z Japonska, jiná komunikace zatím nebyla možná.
Překlad zprávy z Japonska, která prozatím prosí o naše modlitby za japonské věřící a celý japonský národ:
Dopis od pravoslavných křesťanů z Japonska
Od tajemníka pro vnější církevní vztahy Otce Demetriose Tahala:
Kristus … uprostřed nás!
…hrozivé zemětřesení zasáhlo celou východní Japonskou diecézi a zdevastovalo celé město Sendai, kde se nachází centrum této diecéze a zasáhlo téměř všechny pravoslavné komunity, které jsou na pobřeží Pacificku.
Na pokyn jeho Eminence Daniela, metropolitní rada se snaží již od počátečních chvílí získat jakékoliv informace, ale prozatím to nebylo možné, jelikož telefonní a internetové linky stále nefungují. Většina linek je zničena, a ty jediné zbývající jsou používány výhradně státními orgány a armádou pro naléhavé účely.
Nicméně však máme zprávu, že duchovní z města Sendai, včetně biskupa Seraphima jsou v pořádku. Dle zprávy samotného biskupa Seraphima, většina církevních budov a chrámů na pacifickém pobřeží je vážně poškozena. Nachází se zde 24 chrámů, které jsou spravovány 5 duchovními. Jeden z těchto pěti duchovních se pohřešuje. Nemáme žádné další informace o našich věřících z těchto církevních obcí.
Naštěstí, Katedrála svatého vzkříšení v Tokiu a další budovy metropolitní rady jsou díky Boží milosti naprosto v pořádku.
Jeho Eminence Daniel se vroucně modlí ke Kristu, našemu Spasiteli, aby se smiloval za Japonské pravoslavné věřící a za Japonský národ. Také atomová elektrárna v oblasti Tohoku, kde jsou naše farnosti, je právě ve velmi kritické situaci.
Prosíme vzpomínejte Japonské pravoslavné křesťany ve svých modlitbách.
Další informace pošleme, jakmile to bude možné.
V Lásce v Kristu
Otec Demetrios Tanaka
Tajemník pro vnější církevní vztahy
Metropolitní rada Svaté Autonomní Pravoslavné církve v Japonsku
Informace o Pravoslavné církvi v Japonsku v angličtině např. zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_Orthodox_Church

Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1444 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 700 do č. 703)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.