1435

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:

Editovat příspěvek č. 76

Administrátor --- 19. 2. 2007
K Velikému půstu

Svatá pravoslavná církev již od dob apoštolských přesně a jasně ukládá věřícím, aby se postili. A místo toho? Kdo nyní zachovává půst? Dokonce i v některých náboženských rodinách zapomněli na toto základní křesťanské přikázání. První, proti čemu se obracejí lidé svedení novými proudy, je církevní přikázání o půstu. Již sv. Serafím Sarovský (18. stol.) říkal: "Rusko hyne, protože ruští lidé přestali dodržovat půst."

Zamysleme se nad smyslem života. Oprosťme se od navyklého pozemského tělesného pohledu. Pohlédněme z Boží perspektivy věčnosti. Proč žijeme? Abychom dosáhli věčnosti, abychom dozráli ke schopnosti ji získat.

Kvůli tomu je naše duše oblečena do těla a tělu se pro jeho život dává jídlo. To všechno se dle Božího plánu podřizuje jedinému cíli - sloužit velkému procesu, kvůli němuž byl stvořen a existuje svět. Pokrm slouží tělu, tělo slouží duši, duše se podřizuje Bohu, Církvi - a tím v ní roste bohupodobnost, stává se dědicem nebeského království, spolukralování s Bohem.

A celý tento Boží plán, celý kosmický proces, je narušen, změní-li se výše uvedené hierarchické uspořádání. Jestli duše začne sloužit tělu, tělo pak začne pracovat jen pro pokrm a učiní z něj modlu, jejíž vláda není ničím omezena.

Půst zachová nastíněnou hierarchii vztahů. Dokonce i ten hrubý, primitivní půst, ve kterém se dosyta najíme postních potravin. Protože tělo, když se nasytí jednoho pokrmu, začne si žádat jiný. A tady se já nepodřídím této tělesné žádosti a vykazuji svému tělu jemu náležející podřízené místo. Ne z důvodů zdravotních či ekonomických, ale z čistě duchovních důvodů a z poslušnosti Bohu a Církvi se zříkám toho či jiného druhu jídla v dobách určených Církví.

Půst má mnoho významů. Je to i jakýsi dar, který Bohu přinášíme z toho, co nám dává.

Ne nadarmo Kristus hovoří o temné satanské síle, kterou "lze vyhnat jen modlitbou a půstem" (Matouš 17,21; Marek 9,29). Proto v naší době vládnou démonické síly v takové míře a tak neomezeně světem, protože lidstvo zapomnělo na půst.

Když lidé slouží svému břichu a nechtějí Bohu nic obětovat jako dar z Jeho darů, pak jako trest přichází hlad. Není náhodou, že nikdy v dějinách netrpělo tolik lidí na planetě hladem, nikdy tolik lidí neumíralo na nedostatek potravy.

V minulosti se lidé postili, a ačkoliv neměli mechanizaci a vědecko-technické vymoženosti, potravy měli dostatek.

Hladování není půst. Je to trest. Základní vlastností půstu je jeho dobrovolnost, svobodné přání lidského ducha vyplnit Boží přikázání a přinést mu dar. Nedobrovolný půst nemá žádnou morální hodnotu.

Stojí za připomenutí, že podle učení Bible veškeré zlo, které ve světě je, přišlo sem kvůli tomu, že prarodičové lidstva, Adam a Eva, nedodrželi jednoduchý půst. Všechny druhy zla, které se v lidstvu šířily v celých dějinách, jsou následkem nedodržení prvního přikázání, které Bůh dal lidem: "Ze všech stromů můžeš jíst, ale z tohoto jednoho stromu nejez..."

Z knihy archiepiskopa Nathanaele (Lvova): "Klíč k pokladnici"



Editovat příspěvek č. 75

Administrátor --- 18. 2. 2007
K Velikému půstu

19. února - čisté pondělí - začíná Velký půst

Pravidlo 69. (apoštolské):
Nepostí-li se některý biskup, nebo kněz, nebo diákon, nebo hypodiákon, nebo žalmista, nebo kantor, nebo zpěvák ve svatý (čtyřicetidenní) půst před paschou nebo ve středu nebo v pátek, mimo případ tělesné nemoci, budiž duchovní zbaven hodnosti. Bude-li to laik, budiž odloučen ze svatého přijímání.

---------------

Kdo "nejí" (tj. kdo se postí), ať "neodsuzuje toho, kdo jí" (tj. nepostí se), aby nepřišel o všechnu svou námahu. A tím spíše - ten, "kdo jí" a kdo se ještě nerozhodl uvést půst do svého života, ať nesnižuje toho, kdo se postí. Ať si nevymýšlí žádné "vědecké" výmluvy, nepovyšuje se nad přikázání o jídle. Pak bude mít naději na nějaký postup vpřed.

Půst, jako každé křesťanské dílo, vyžaduje svobodný a tvůrčí přístup v duchu lásky k Bohu a k bližnímu.

Slyšeli jsme, bez čeho se nepodaří žádná askeze, ba dokonce ani modlitba bez něj nebude vyslyšena. "Jestli budete odpouštět lidem prohřešení jejich, pak odpustí vám i Otec váš nebeský. Nebudete-li odpouštět lidem jejich prohřešení, pak ani Otec váš neodpustí vám prohřešení vaše." Proto je zvykem v pravoslavné církvi začínat Velký půst všeobecným odpuštěním, které se koná při zvláštním obřadu v chrámu v neděli syropustní večer. Neodpustíme-li však jedinému člověku, pak spasitelný čas Velkého půstu začínáme lží.

Evangelium nás nabádá, abychom neshromažďovali poklady na zemi. K takovým zemským cennostem však patří i chvála, pocty a uznání lidí, kterých je tak příjemné požívat. O nahromaděné peníze a majetek můžeme připraveni v jediném okamžiku. Podobně i lidskou slávu můžeme naráz přijít. Stačí maličko a všechna ta vaše veliká lidská sláva se zhroutí... Vždyť lidé tak milují vidět lidský pád a zvláště pád zbožného člověka, protože to z nich snímá morální povinnost namáhat se a podobat se mu.

Z knihy archiepiskopa Nathanaele (Lvova): "Klíč k pokladnici"



Editovat příspěvek č. 74

Administrátor --- 16. 2. 2007
Otec Serafím Rose

Jestliže chceš opravdu sloužit Bohu, jsi najednou nezvykle sám. Velice brzy vzniká tolik překážek na cestě a cítíš neustálou opozici proti sobě. Atmosféra je naplněna nečistými duchy, kteří brání svatým růst a upevňovat se na zemi. Bojují s nimi ne na život, ale na smrt. Jakmile totiž bude svatých větší počet než démonů, přijde Strašný (poslední) soud, a bude nová země a nové nebe. Svatí věnují své síly na dobro a na získání nebeského Království, a na své cestě se ihned srazí s odporem těch, které ap. Pavel nazývá "duchové zloby pod nebem" (Efez 6,12). I samotný vzduch naplňují (tito běsové) nepřátelstvím.

Ve městě se ďábel již netají, vládne nad davy, pronikl všude.

Z knihy "Ne z tohoto světa" (život a dílo otce Serafíma Rose)



Editovat příspěvek č. 73

Administrátor --- 15. 2. 2007
K liturgickému období

Svátek "Obětování Páně". Setkání Pána se starcem Simeonem Bohopříjemcem.

Událost, která je připomínána tímto svátkem, je popsána v Lukášově evangeliu (2,22-40).
Podle ustanovení Mojžíšova zákona (Levit 12,1-8) přicházejí Josef Pěstoun a Panna Marie do Jerusalemského chrámu, kam s sebou přinášejí Dítě Ježíše čtyřicátý den po jeho narození. Podle vnuknutí Ducha Svatého přichází v tuto chvíli do chrámu spravedlivý starec Simeon a prorockým zrakem uzří v malém Ježíšovi zaslíbeného Mesiáše Izraele. Bere ho do náručí a pronese slova, která se v pravoslavné církvi zpívají každodenně v závěru večerní bohoslužby: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého, podle slova svého v pokoji, neboť viděly oči mé spasení tvé, které jsi připravil před obličejem všech lidí, světlo ke zjevení pohanům, a slávu lidu tvého israelského."

K obsahu svátku dodejme, že podle dávné tradice žil Simeon velice dlouho, téměř tři století. Ve své době byl jedním ze sedmdesáti překladatelů Bible z židovského do řeckého jazyka (3. století před Kristem). Když překládal proroka Isaiáše a došel až k místu: "Hle, panna v lůně svém počala a rodí syna," tak nejdříve hebrejské slovo alma, které značí jak "panna" tak i "mladá žena", převedl řeckým slovem parthenos, což je řecky výhradně "panna". V tu chvíli si však uvědomil - jak by mohla panna rodit? A tak chtěl škrtnout slovo "parthenos", ale zastavil ho anděl a bylo mu zvěstováno, že na vlastní oči uvidí tuto Pannu i její Dítě. Míjela léta, desetiletí. Odešli jeho současníci, přicházela nová, cizí pokolení. Jen slib anděla dával Simeonovi sílu nést břímě dlouhého života. A náhle mu Duch velí: "Jdi, nastal ten čas." Simeon spěšně přichází do chrámu, vidí a bere na ruce Dítě, dobrořečí a praví: Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého..." Raduje se z propuštění z tíže pozemského života i ze strachu před smrtí.

Simeonovi bylo dáno vidět v tomto Dítěti "spásu ... všech národů" a přicházející "osvícení pohanů" i slávu pravého Izraele. Prorockým zrakem vidí přicházející otřesy světa, nečekaný pád jedněch a povstání jiných a to, že toto dítě bude "kamenem úrazu" pro některé.

Spolu se Simeonem prorokovala v chrámu i Anna, stará vdova, která žila při chrámu a sloužila Bohu půstem a modlitbou dnem i nocí. Podobně jako při narození Kristově se mu poklonili učení mágové z Persie i prostí pastýři, nyní se mu klanějí a žehnají - vzdělaný Simeon i prostá chrámová vdova. Nikdo z nich není vyvýšen nad druhé... Učení i prostí jsou si před Kristem rovni.

(Přeloženo z "days.ru")





Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz


Celkem v je v Ambonu již 1435 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 73 do č. 76)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu. Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno, které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek kliknětě na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).


Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší







Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Klikněte sem pro nápovědu a pravidla Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz