Ambon
Administrátor
--- 29. 12. 2024
Rozhovor se starcem na Svaté Hoře Athos
Jak často je potřeba se zpovídat?
Moderátor: Jeden z našich diváků se ptá: „Každou neděli přistupuji ke svatému Přijímání, ale nedokážu pochopit, jak často je potřeba se zpovídat. Zároveň nemám ani svého zpovědníka.“
Odpověď starce Nikona:
Pokud nemáš zpovědníka, jak se budeš zpovídat? V první řadě je třeba najít si zpovědníka (duchovního otce) a jednou se u něj důkladně vyzpovídat, aby poznal celý tvůj duchovní život podobně, jako lékař musí vědět všechno o zdravotním stavu a nemocích pacienta, který k němu přišel. Po takové zpovědi je důležité se zpovídat co nejčastěji, samozřejmě po dohodě se zpovědníkem, a ke svaté Eucharistii přistupovat na každé svaté liturgii. Liturgie se koná právě proto, abychom přistoupili ke svatému Přijímání. Není to jen nějaké divadelní představení, během kterého se díváme, jak kněz čte modlitby, jak pěkně zvedá ruce, krásně okuřuje kadidlem, nebo jen nasloucháme, jak zpívají chrámoví zpěváci. Chrám není koncertní sál. Svatá liturgie se koná proto, abychom přistoupili ke svatému Přijímání, to je hlavní cíl liturgie.
Bohužel už nedodržujeme některá církevní pravidla (tj. posvátné kánony). Například existuje pravidlo, které hovoří o tom, že pokud křesťan nepřistoupí ke svaté Eucharistii tři neděle následující za sebou, podléhá vyloučení z církve. Ještěže toto ustanovení nedodržujeme! (Jinak bychom museli vyloučit většinu Rusů z církve; pozn. edit.) Toto pravidlo však dodnes ukazuje, jak důležitá je svatá liturgie. První křesťané, a nejen oni, ale i v pozdějších dobách, si neuměli ani představit čekat celý týden, od jedné neděle do druhé, a nepřistoupit mezi tím ke svatému Přijímání. Svaté eucharistické Dary přijímali i v průběhu týdne!
Jelikož se ve Velkém postu svatá liturgie slouží pouze v sobotu a neděli, vytvořili si dávní křesťané jakousi náhradní liturgii - tzv. liturgii předem posvěcených Darů. Tato liturgie není (slavnostní) liturgií, při které se proměňují přinášené dary chleba a vína, protože svaté Dary už byly posvěceny na plné liturgii v neděli a zůstávají odloženy v darochranitelnici (nádoba pro uchovávání svatých Darů na svatém prestolu; pozn. edit.). V průběhu týdne se spolu s večerní bohoslužbou slouží tato (kající) liturgie předem posvěcených Darů právě proto, abychom měli možnost i ve všední postní dny přijmout Tělo a Krev Ježíše Krista.
Už samotná existence liturgie předem posvěcených Darů jasně svědčí o tom, jak velkým hříchem je pouhé sporadické přijímání svatých Tajin Těla a Krve Ježíše Krista. Podle původní křesťanské tradice přistupovat ke svatému Přijímání pouze v sobotu a neděli nestačí. Svaté Tajiny bychom správně měli přijímat i během týdne. Jak říká svatý Paisij Svatohorec, tradice se začala považovat za nesprávnou praxi, kdežto nesprávná praxe naopak za tradici. Tímto způsobem se porušení duchovního i kanonického pravidla, kdy lidé začali přijímat svatou eucharistii jen v neděli (a později ani ne každou neděli, a nakonec jen několikrát do roka; pozn. edit.), začalo nesprávně považovat za posvátnou tradici. To je však ve skutečnosti porušení pravoslavné tradice, a nikoliv naše posvátná tradice! Vždyť původní tradice spočívala právě v tom, abychom ke svatému Přijímání přistupovali i během týdne.
Častá účast na svaté Eucharistii je pochopitelně možná vždy, když neexistuje překážka, která by nám bránila přijmout svaté Dary. Na takovou překážku nás upozorní náš zpovědník. Právě duchovní život pod vedením zpovědníka je tím důvodem, proč se nezpovídáme před každou svatou liturgií. Zpovědník nám například může říci, abychom přistupovali ke svatému Přijímání každou neděli, nebo každou druhou neděli, nebo při každé liturgii, kromě případů, kdy upadneme do těžkého hříchu, jako je například odsouzení člověka (tj. hněv, zloba apod.), cizoložství, nevyplacení mzdy zaměstnanci a další těžké hříchy a duchovní pády. V takovém případě má člověk jít ke zpovědi, než přistoupí ke svatému Přijímání. Nekonáme-li takové hříchy, můžeme přistupovat ke svaté Eucharistii vždy (v souladu s požehnáním zpovědníka).
Moderátor: Otče, v Řecku je velmi dobrá tradice, podle níž se nepřistupuje ke svatému Přijímání jen tehdy, když člověk zhřešil nějakým konkrétním hříchem. V Rusku však existuje poněkud divná praxe a ze svaté zpovědi se stala „propustka“ ke svatému Přijímání. Člověk, který nevykonal vážný hřích, pociťuje psychologický nátlak, protože se stejně musí zpovídat. V takových případech člověk při zpovědi nemluví ve skutečnosti o svých hříších, ale o různých obavách, starostech, vedlejších problémech a pod. Přestože nemá co říct, protože se zpovídal před týdnem, musí absolvovat zpověď za týden znovu (touží-li každou neděli přijímat svaté Dary; pozn. edit.).
Starec Nikon: To je velká chyba. Když lidé v chrámu jdou k svatému Přijímání a vedle nich čekají jiní lidé na zpověď, může snad někomu kněz před všemi zúčastněnými říci: „Ty nechoď k svatému Přijímání, postav se dozadu?“ Pokud to udělá, zahanbí dotyčného člověka a před všemi ho poníží. Může se stát, že tento člověk potom už ani nepřijde do chrámu. Dá se snad přede všemi říci: „Ne, ty nechoď na svaté Přijímání?“
Moderátor: Není pravidlem, že zpověď probíhá přede všemi.
Starec Nikon: Lidé se často zpovídají tehdy, když už začalo v chrámu podávání svatého Přijímání. Sám jsem viděl, jak kněží v Rusku stáli v epitrachilech a zpovídali přímo před zahájením svatého Přijímání, aby lidé pak mohli přistoupit ke kalichu.
Uveďme si příklad: Žena spáchala hřích, kvůli kterému nemůže přistoupit ke svatému Přijímání, a kněz jí řekne: „Nemůžeš jít k Přijímání!“ Její muž to uvidí a začne uvažovat: „Co asi udělala moje manželka, když ji kněz nepustil ke svatému Přijímání? Možná zhřešila s jiným mužem.“
Není snad (v církevním životě) nic horšího, než takové spojení zpovědi a svaté Eucharistie. Mějte se před tím na pozoru! Jsou to dvě různé Tajiny. Je to podobné, jako byste řekl dospělému člověku, který se rozhodl přijmout svatý křest: „Když jsi přijal svatý křest, musíš přijmout i svatou Tajinu kněžství!“ Jak to vzájemně souvisí? Svatá Tajina zpovědi je jedno a svatá Tajina Eucharistie je druhé, proto se zpovídáme nezávisle na svatém Přijímání. Příčinou odlišné praxe v Rusku může být cizí, například římskokatolický vliv.
„Tradice“ zpovídání před svatým Přijímáním je velmi nerozumná. Pokud nemáš co říct, je nesmyslné přijít a vymýšlet si něco, jen aby ti pak kněz řekl: „Jdi a přistup ke svaté Eucharistii,“ nebo, pokud jsi opravdu spáchal velký hřích, aby ti řekl: „Odejdi!“ Což se ten kněz nestydí dělat takové věci? Co když po takové události vzniknou v rodině problémy? Toto pak není od ďábla, protože tyto problémy způsobí kněz, který ti před všemi lidmi zakáže přistoupit ke svaté Eucharistii.
V jednom ruském chrámu jsem viděl, jak lidé přistupovali ke svatému Přijímání a z obou stran stáli dva kněží v epitrachilech a zpovídali lidi přímo před svatou Eucharistií. To je nemyslitelné, nepochopitelné a nepřípustné! Ke svaté Eucharistii samozřejmě nemůžeme přistupovat bez zpovědi, ale pokud jsme se předtím vyzpovídali a zpovědník nám řekl, abychom přistupovali ke svatému Přijímání, pak chodíme ke svatému Přijímání, pokud jsme nespáchali konkrétní vážný hřích. Když chtějí ke kalichu přistoupit stovky lidí a v chrámu je jen jeden kněz, který by je mohl vyzpovídat (ale nemůže to stihnout), lidé zůstanou bez svatého Přijímání, protože není v jeho silách je všechny vyzpovídat. To je nepřípustné! V naší řecké církvi taková situace naštěstí není. Reformy, které zavedl Petr I. v ruské církvi, vnesly do života církve mnoho různých prvků ze západu. Není to jen architektura, hudba či západní malby (místo kanonických ikon). Peter I. otevřel dveře, skrze které do ruské pravoslavné tradice vešlo mnoho nesprávných věcí a cizích zvyklostí. Ano, na jedné straně se během vlády Petra I. Rusko obrátilo k západnímu světu, ale na druhé straně si zničilo svou duchovní tradici. Bylo by dobré se tiše vrátit k autentickým kořenům. Vrátit se tak, aby se prostí a možná méně vzdělaní lidé nepohoršili. Vraťme se zpět ke starým duchovním tradicím!
Rozhovor s otcem Nikonem na Svaté Hoře Athos přeložil pravoslavný poutník (poznámky editora - redakce Ambonu)
Zdroj: Pravoslávne kresťanstvo a videozáznam rozhovoru
Administrátor
--- 20. 12. 2024
Pozvánka
Vladyka Kryštof letos oslavuje 50. výročí kněžského svěcení
O životě vladyky Kryštofa je článek zde.
Administrátor
--- 18. 12. 2024
K zamyšlení nad otázkami půstu (z došlé pošty)
Půst současných lidí za okolností doby, ve které žijeme
Dokument z předsněmovního přípravného jednání k Velkému všepravoslavnému sněmu. Zpráva kyperské církve na téma: Přivedení církevní disciplíny o půstu do souladu s moderními požadavky. (1982) |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Naopak před stanovenými svátky se všichni [obecně] věřící – laici i mniši – musí postit [pouhých] pět dní…“!
A na otázku patriarchy Marka III. Alexandrijského: „Existují-li povinné půsty [před] svátky svatých apoštolů a narozením Krista a Zesnutím [pře]svaté Matky Boží a [Proměněním] Spasitele, nebo je [jejich nedodržování] omluvitelné a nesmyslné?“ (Otázka 55.) Balsamon odpovídá: „Je třeba dodržovat půsty před následujícími čtyřmi svátky: svatých apoštolů, Narození Krista, Proměnění Krista a Boha našeho, a Zesnutí přesvaté Bohorodice, ale pouze pět dní, neboť čtyřicetidenní půst [je vyžadován] pouze jediným půstem souvisejícím se svatou a velkou Paschou. Pokud se ale někdo postí déle než pět dní před svátkem svatých apoštolů a svátkem Narození Krista – ať už z vlastní vůle, nebo podle pokynů zakladatelských Typikonů – nemusí se za to stydět…“
Pár slov k půstu před svátkem Narození Pána našeho Ježíše Krista
Na Západě vznikl v VI. století. Na východě se již v IX. stol. projednávala povinnost vánočního půstu, který nebyl považován za apoštolské ustanovení, nýbrž za mnišské, a trvání vánočního půstu na pravoslavném východě v tomto období (v závislosti na oblasti) bylo 5, 7, 12 nebo 18 dní.
Během vánočního půstu bylo dovoleno konzumovat jakékoli jídlo kromě masa (s výjimkou jednoho dne, „Štědrého dne“, který byl dnem strohého půstu). Vyplývá to ze Studijského typikonu.
Konstantinopolský sněm za patr. Lukáše Chrysoberga a císaře Manuela Komnéna (1143-1180) stanovil, aby vánoční půst započal od 14./27. listopadu.
Slavný vykladatel kánonů, antiochijský patriarcha Theodor Balsamon (XII. stol.) ve svém výkladu pravidel výše zmíněného sněmu, považuje vánoční půst za povinný pouze pro MNICHY, přičemž trvá na tom, aby se laikové postili posledních 5 dní. Praví, že by měl být pouze jeden čtyřicetidenní půst – svatá Čtyřicátnice - před Vzkříšením Kristovým.
Co by asi řekl Balsamon na to, že dnes kvůli kalendářnímu posunu trvá petro-pavlovský půst např. 42 dnů? (Viz rok 2010; pozn. red.) A ještě se tím chlubíme, jak pěkně dodržujeme staré tradice a jací jsme asketi...
Ve XIV. stol. se na cařihradském dvoře tento půst dodržoval 10 dní.
P.S.
O velkém sněmu na Krétě
V Rusku z tohoto a podobných dokumentů (přípravy k chystanému novému všeobecnému sněmu) vznikla mezi věřícími hysterie, která byla podněcována různými „starci“ (většinou to byly ososby, které při jiných příležitostech vybízeli věřící, aby spálili své občanské průkazy, tj. pasy, protože je v nich někde znamení ďábla, či později s podobným odůvodněním vytáhli do boje proti čárovým kódům apod.) Nakonec to vyústilo v lidové přesvědčení, podporované všelijakými „proroctvími starců“, která se šuškala mezi ruskými babkami a vousatými mužiky v rubáškách, že na chystaném všepravoslavném sněmu budou zrušeny půsty, zaveden ženatý episkopát, a že se tam konstantinopolský patriarcha podřídí papeži, a všichni pravoslavní - kromě Rusů - odpadnou od pravoslaví do hereze a církev si podřídí antikrist.
Toho pak šikovně využila ruská hierarchie ve své staleté vzpouře proti Konstantinopoli, v rámci níž se závistivý Moskevský patriarchát, kterému jsou posvátné kanonické tradice úplně ukradené, stále snaží dosáhnout prvenství a stát se papežstvím světového pravoslaví (ruským papežem moskevský patriarcha defacto už dávno je). Dnes názorně vidíme, jaká by to byla katastrofa a morální pád celé církve do ruské hereze, kdyby se jim to podařilo. Ačkoliv se Rusové aktivně podíleli na padesátiletitých přípravách velkého sněmu, tak nakonec moskevský episkopát těsně před sněmem navrhl změnit program a pod touto záminkou se všepravoslavného sněmu na Krétě (r. 2016) nezúčastnil, a ještě za to sklidil potlesk svých zfanatizovaných věřících za to, že se tam ruští biskupové nepřijeli poklonit antikristu. To je prostě ruská mentalita: My jsme Rusové a kdo je víc? My nikoho nepotřebujeme. (Uvědomují si v Rusku, že takové Rusy také nikdo nepotřebuje?, a že ti ostatní jsou rádi, když si toto samolibé tmářství mohou držet v bezpečné vzdálenosti?)
Sněm se nakonec konal i bez Rusů, ač je konstantinopolský patriarcha ještě v průběhu sněmu zval, aby přijeli; leč ruská pýcha se před světovým pravoslavím nepokořila. Krétský velký sněm v r. 2016 proběhl, žádné sjednocení s papežem se nekonalo, ani antikrist se nedostavil a sněmovní encyklika o půstech také nakonec žádnou revoluci nepřinesla. Promarnila se však příležitost vyřešit tam sněmovně a celocírkevně otázku Ukrajiny, takže ekumenický patriarchát musel případ Ukrajiny řešit bez Rusů, čehož později Moskvani využili k vyvolání rozkolu mezi Moskvou a Ekumenickým patriarchátem. Je zajímavým okrajovým jevem, že v postoji k chystanému sněmu se Moskva dostala na jednu loď se všemi rozkolníky světa, neboť ti všichni věštili svým ovečkám, co všechno hrozného - až antikristovského - se na tomto sněmu stane.
Zde přiložený dokument s kyperským návrhem na úpravu postní praxe (takové úpravy a vývoj probíhaly v dávných staletích průběžně) je cenný především tím, že konstatuje současnou situaci v celé pravoslavné církvi, kde naprostá většina křesťanů nařízené půsty v plnosti nedodržuje, ale buď používají nějakou míru ikonomie (úlevy z přísnosti půstu) nebo tyto půsty, které se jim zdají v jejich osobní situaci (a v dnešní době) neúnosné, prostě vůbec nedodržují, resp. ignorují. Návrat ke starším a realističtějším formám těchto půstů by jednak dal nějaký legální rámec všem těm ikonomiím, které si vytvářejí ti, kdo nezvládnou celou přísnost půstu, a za druhé by možná přivedl k půstu ty, které přísnost starých (ale ne původních) postních pravidel úplně odradila od jakéhokoliv pokusu se postit s církví.
Zkuste žádat dělníka na stavbě, aby teď jedl 14 dní ve všední dny jen suchý chleba, zavařeninu a houby, nebo nemaštěné brambory s vařenou zeleninou. To bylo možné v minulosti pro rolníky, kteří v dobách např. filipovského půstu měli po sezóně a těžké práce měli za sebou. Letní půsty zase byly původně ustanoveny z praktického hlediska proto, že v dobách horka často vznikal mor a další infekce z jídla, neboť se živočišné potraviny rychle kazily a množili se v nich paraziti; asketický rozměr se pak k těmto praktickým důvodům přidružil. Ani jedna z uvedených příčin už není aktuální. Zůstává jen asketický rozměr, který je samozřejmě důležitý (a proto nelze tyto půsty zrušit), ale musí být realistický: člověk není pro sobotu, ale sobota pro člověka; a podobně i půst je tu pro nás, a ne my pro půst.
Další význam celocírkevního nového řešení postní otázky by bylo stanovení jisté normy, která by odstranila současné různohlasí všelijakých pravidel a výkladů. Např. jestli půst bez oleje znamená jen zříkat se olivového oleje (jak to učil biskup Kallistos Ware), nebo zda to znamená zákaz všech rostlinných olejů a margarínů. Jestli se půst vztahuje i na výrobky ze sóji (všechna ta sójová masa a pomazánky), jak to hlásá např. prof. Osipov z MDA. Jestli se může v půstu jíst vepřové sádlo (stará ruská praxe). Nejvíce rozkolísaná jsou postní pravidla k filipovskému půstu - někteří říkají, že v první polovině půstu se může olej a víno kromě střed a pátků a v sobotu a neděli ryba, kdežto druhá polovina tohoto půstu je prakticky jako v době velkopostní. Jiná pravidla praví, že po celý filipovský půst se jí ryba, kromě střed a pátků (v našem kalendáři se pohybujeme někde mezi oběma variantami, ale občas přijdou rozlobené e-maily, že jsme moc benevolentní a vedeme lidi k nedodržování půstu, a stejně tak čas od času přicházejí maily s tím, že jsme moc přísní a že takové nároky, jaké na lidi nakládáme, nelze splnit). Další otázkou, která zajímá místní pravoslavné křesťany, je štědrovečerní ryba. To je místní česká tradice a jaký má význam kvůli východním pravidlům zakazovat i to málo, co ještě zbylo v našem národě z dávné české (kdysi pravoslavím ovlivněné) křesťanské tradice a co téměř zázrakem zůstává součastí české kultury dodnes?
Na druhou stranu - přiznám se, že co se týče svaté čtyřicátnice, zdá se mi, že kyperský návrh příliš ustupuje od postních tradic. Myslím, že tento jediný půst, který je kanonicky definovaný, by měl zůstat úpravami nedotčen, a případná neschopnost současných věřících postit se dle původní tradice by se měla řešit individuální či hromadnou ikonomií. I když vím, že velká část fyzicky pracujících běžných zbožných věřících se postí jen první týden půstu a poslední týden před Paschou (tj. čistý a strastný týden). Předpokládám, že kyperský návrh byl připraven jako podklad k jednání na sněmu a tudíž v něm jsou připraveny možnosti ke kompromisu a k ústupu od navrhované linie.
Ze své kněžské praxe bych uvedl jedno pozorování: případy, kdy přísný půst světským lidem duchovně prospívá, jsou velice vzácné; viděl jsem nemálo těch, kteří se o to pokoušeli, a prakticky všem to duchovně jen uškodilo.
Shrnuto: sněmovní řešení půstů je stále v nedohlednu. To znamená, že konkrétní řešení je stále na zpovědníkovi, který zváží možnosti konkrétního věřícího (jeho práci, životní okolnosti, zdraví a věk atd.) a navrhne mu nějakou ikonomii. Nebo si ikonomii zvolí sám věřící s vědomím, že se bude zodpovídat jedině Bohu samotnému, který dobře ví, jak by se tento člověk mohl postit a co už je mimo jeho možnosti. Každý rozumný zpovědník ví, že nemůže oddělovat od svatých Tajin člověka, který by se rád postil a snaží se nějak postit, ale není v jeho silách či možnostech postit se, jak se dle církevního pravidla postit má.
Administrátor
--- 13. 12. 2024
Kalendář na rok 2025
Nový pravoslavný kalendář
Velký liturgický pravoslavný kalendář je k dispozici. Opět jsou připraveny dvě mutace odlišující se od sebe jen kladem stránek: diář pro vazbu na boku nebo nástěnný pro vazbu nahoře a k zavěšení na zeď.
Barevný tisk právě probíhá v tiskárně. Výtisky budeme mít k dispozici asi tak za týden.
Kdo by si chtěl kalendář ještě objednat, nechť napíše na adresu: kalendar(a)pravoslavi.cz
Nezapomeňte uvést, jakou si přejete mutaci a kolik kusů.
PDF můžete nahlédnout či si vytisknout a svépomocí svázat také sami (ale v případě barevného tisku vás to vyjde podstatně dráž než si objednat dodání od nás).
Obvyklá adresa této kalendářní edice s PDF v plném rozsahu je: pravoslav.or.cz/kalendarium
K listům s kalendářem patří ještě zadní karton, který je oboustranně potištěn (i ten najdete v PDF na výše uvedené adrese).

Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1435 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 1426 do č. 1429)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.