Ambon
archimandrita Marek
--- 20. 2. 2007
jak svět přichází o svobody...
Komentáře
Ocelová pěst sionistů dopadla aneb "Holocaust si rozvracet nedáme!"
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
15.2.2007
„Bojoval jsem a to je hodně. Věřil jsem, že mohu vyhrát... ale příroda a štěstěna se ode mě odvrátila. Ale i tak je důležité, že jsem ten boj vedl, neboť věřím, že o vítězství rozhoduje Osud. Bylo ve mně to nejlepší, co bylo možné, a co mi ani příští století neodepřou: něco, co by mohl vítěz sám darovat dalším z mé krve: že jsem se nebál smrti, nepodřídil se, má tvář zůstala pevná; že jsem raději volil smrt před životem na kolenou“. Giordano Bruno, upálen 17. února 1600 za následující zločiny:
- Měl názor, který byl v rozporu s katolickou vírou, hovořil proti ní a jejím služebníkům,
- měl mylný názor na Nejsvětější trojici, na Kristův božský původ a na inkarnaci,
- měl mylný názor na Ježíše Krista,
- měl mylný názor na přepodstatnění (transubstanciaci) a na hmotu,
- tvrdil, že existuje pluralita světů a jejich nekonečno,
- věřil v metafyziku a možnost převtělení lidské duše do hovada,
- zahrával si s magií a proroctvími,
- popíral neposkvrněnost Panenky Marie.
Téměř na den přesně o 407 let později byl jiný odpadlík od nového náboženství (ano, holocaust je náboženství, má všechny jeho prvky, včetně toho nejhlavnějšího: musí se přijímat bez přemýšlení a pochybností) shledán vinným a odsouzen za podobné zločiny.
Německý soud odsoudil Ernesta Zündela k nejvyššímu možnému trestu pěti let tvrdého vězení. Byl uznán vinen v plném rozsahu, žaloba jej viní ze zločinu popírání placatosti země. Vlastně co to povídám, ze zločinu popírání holocaustu. Ale je to ze stejného soudku. Zündel má štěstí, dříve se za podobné zločiny upalovalo.
Do výkonu trestu se mu samozřejmě nezapočítává dva a půl roku strávených v kanadské samotce bez obvinění jen na základě podpisu dvou ministrů, kteří jej označili za nebezpečí pro národní bezpečnost Kanady. Zündel byl později deportován do Německa, neboť kanadská vláda nebyla schopná sestavit smysluplné obvinění, ač na to vynaložila stovky tisíc dolarů. Deportační proces byl rovněž fraškou, obvinění, kvůli kterému mělo dojít k deportaci, bylo rozděleno na dvě složky. Na veřejnou, v té nebylo nic, co by stálo za psí štěk, a na tajnou, která byla tak tajná, že je nesměl znát ani Zündel sám, ani jeho obhájce.
Vládním speciálem byl dopraven do Německa na náklady daňových poplatníků (cca 60 tisíc dolarů) a od té doby byl držen ve vězení v Mannheimu. Německý banánový soud navázal na slavnou tradicí nacistických, stalinských a dalších Mickey Mouse soudů a udělil rozvraceči nejpřísnější možný trest.
Sionisté věří, že důsledným zavíráním každého, kdo zpochybňuje jejich pravdu, se jim podaří tu pravdu posílit. Neškodilo by, kdyby si zaplatili pár hodin doučování nějakého středoškolského učitele dějepisu. Doporučil bych zejména probrat látku kolem Giordana Bruna, Galilea Galileho, Edmunda Campiona, Michaela Servetuse, Jana Husa, Johanky z Arku a dalších heretiků.
Jinak už nemám co dodat.
Vlastně ano. Citaci z Orwella, jak jsem ji právě zachytil v diskuzi v iDnes (honem se tam podívejte, než ji zruší) za článkem Popírač holocaustu dostal v Německu nejpřísnější trest:
„To se ví, že jsem vinen!“ vykřikl Parsons a servilně pohlédl na obrazovku. „Snad si nemyslíš, že by Strana zavřela nevinného člověka?“ Jeho žabí obličej se uklidnil a dokonce dostal poněkud svatouškovský výraz. „Ideozločin je příšerná věc, člověče,“ řekl pompézně. „Je zákeřný. Zmocní se tě, ani nevíš jak. Víš jak se zmocnil mně? Ve spánku! Ano, je to tak. A já tak pracoval, snažil se hledět si svýho, vůbec jsem nevěděl, že mám v hlavě něco špatnýho. A potom jsem začal mluvit ze spaní. A víš, co mě slyšeli říkat?“
Ztišil hlas jako někdo, kdo musí pronést před lékařem neslušné slovo.
„Pryč s Velkým bratrem! – Ano, to jsem řekl! A zřejmě jsem to opakoval znovu a znovu. Mezi námi, kamaráde, jsem rád, že mě dostali dřív, než to došlo dál. Víš, co jim řeknu, až přijdu před tribunál? ,Děkuju vám,‘ řeknu, ,děkuju vám, že jste mě zachránili dřív, než bylo pozdě.‘“
diskuze
jer. Antonij z Rumburku
--- 19. 2. 2007
Vyšla kniha o otci Kolomackém
Ve středu 14.února byla v prostorách kathedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze představena veřejnosti kniha Kateřiny Iberlové "Kněz a stavitel otec Kolomacký". Kniha tematicky navazuje na dříve vydané publikace o vladykovi Sergijovi Pražském a o. Ryžkovovi, je v ruštině a kromě základních životopisných informací přináší také cenný fotografický materiál. Zájemci z řad církve, kteří si nemohou knihu zakoupit v pražských chrámech a vybraných knihkupectvích, si ji mohou objednat u pana Fozikose na adrese fozikoszavináčideg.cz.
jer. Antonij z Rumburku
--- 19. 2. 2007
archimandrita Andrej (Kolomacký)
V sobotu 17.února sloužil Jeho Blaženost + Kryštof, archiepiskop pražský a metropolita českých zemí a Slovenska na pozvání církevní obce v Rumburku v chrámu na Strážném vrchu již tradiční zaupokojnou svatou liturgii u příležitosti výročí zesnutí archimandrity Andreje (Kolomackého).
Spolu s vladykou metropolitou sloužili za účasti několika desítek poutníků a místních věřících archimandrita Silvestr (Valjo) z Prahy, mitr. prot. Nikolaj Ončulenko z České Lípy a představený chrámu jer. Antonij Drda.
Po Božské liturgii následovala panychida nad hrobem archimandrity Andreje a společný oběd.
Jak na konci liturgie, tak také u trapezy byly objasněny otázky stavu rekonstrukce chrámu na Strážném vrchu, zřízení pohřebiště při chrámu a zamýšleného přenesení ostatků otce Andreje.
Klíčovou je pro přenesení ostatků otázka zřízení pohřebiště. V tomto směru se podařilo v uplynulém roce vyřešit základní těžkosti ve věci vlastnických poměrů a v současnosti probíhá složitý proces, který by měl být završen územním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. Lze předpokládat, že v tomto kalendářním roce by mohlo být pohřebiště úředně zřízeno, celá záležitost je však nesmírně složitá a náročná jak po stránce byrokratické, tak po stránce finanční.
Pokud jde o opravy chrámu, probíhají tyto postupně již devátým rokem. Celkové investice přesáhly již výrazně 2 mil. Kč, přičemž prostředky zatěžující naši církev resp. pražskou eparchii nebo její složky nepřesahují 4% (dotace MK činí zhruba 22%). Před námi je v podstatě poslední etapa oprav týkající se interiéru chrámu (historicky cenná vitráž, oprava ornamentální výzdoby) a prostranství před chrámem (vztyčení poklonného kříže apod.). Částka na opravu interiéru chrámu je vyčíslena na 250 000 Kč. Náklady na přenesení ostatků zatím nebyly specifikovány, ale budou jistě značné.
S Boží pomocí je vzhledem k nastíněným okolnostem možné uvažovat o termínu přenesení ostatků na podzim r. 2008 popř. v průběhu r. 2009.
Protože příprava chrámu a hřbitova na Strážném vrchu spěje ke svému završení, pravoslavná církevní obec s požehnáním Jeho Blaženosti + Kryštofa, archiepiskopa pražského a metropolity českých zemí a Slovenska se obrací i touto cestou na všechny, jimž je drahá památka stavitele chrámů otce archimandrity Andreje (Kolomackého) s prosbou o peněžitou podporu, která by umožnila dokončení oprav chrámu a přípravu slavnostního přenesení ostatků archimandrity Andreje. Své milodary můžete posílat na účet naší církevní obce 4018090217/0100, KB Rumburk příp. nás můžete uvědomit o svém daru libovolným vhodným způsobem (viz schematismus). Transparentnost využití Vašich darů je zcela samozřejmá a všem dobrodincům umožníme v případě zájmu kontrolu hospodárného a cíleného využití jimi darovaných částek.
Naše církevní obec též připravila s pomocí Bohu známých dobrodinců stručné materiály o archimandritovi Andreji v českém, ruském a řeckém jazyce tak, aby se o světlé památce našeho otce dozvěděli také naši pravoslavní bratří v zahraničí. Vydání materiálů a jejich distribuci opět brání jediné - nedostatek finančních prostředků. I zde prosíme a hledáme zbožné dobrodince.
Modlíme se v našem chrámu za všechny dárce milodarů a dobrodince našeho chrámu a ctitele památky archimandrity Andreje. Kéž Vás spasí Hospodin a odmění Vás svým požehnáním a milostí za Vaše milosrdenství a pomoc.
Administrátor
--- 19. 2. 2007
K Velikému půstu
Svatá pravoslavná církev již od dob apoštolských přesně a jasně ukládá věřícím, aby se postili. A místo toho? Kdo nyní zachovává půst? Dokonce i v některých náboženských rodinách zapomněli na toto základní křesťanské přikázání. První, proti čemu se obracejí lidé svedení novými proudy, je církevní přikázání o půstu. Již sv. Serafím Sarovský (18. stol.) říkal: "Rusko hyne, protože ruští lidé přestali dodržovat půst."
Zamysleme se nad smyslem života. Oprosťme se od navyklého pozemského tělesného pohledu. Pohlédněme z Boží perspektivy věčnosti. Proč žijeme? Abychom dosáhli věčnosti, abychom dozráli ke schopnosti ji získat.
Kvůli tomu je naše duše oblečena do těla a tělu se pro jeho život dává jídlo. To všechno se dle Božího plánu podřizuje jedinému cíli - sloužit velkému procesu, kvůli němuž byl stvořen a existuje svět. Pokrm slouží tělu, tělo slouží duši, duše se podřizuje Bohu, Církvi - a tím v ní roste bohupodobnost, stává se dědicem nebeského království, spolukralování s Bohem.
A celý tento Boží plán, celý kosmický proces, je narušen, změní-li se výše uvedené hierarchické uspořádání. Jestli duše začne sloužit tělu, tělo pak začne pracovat jen pro pokrm a učiní z něj modlu, jejíž vláda není ničím omezena.
Půst zachová nastíněnou hierarchii vztahů. Dokonce i ten hrubý, primitivní půst, ve kterém se dosyta najíme postních potravin. Protože tělo, když se nasytí jednoho pokrmu, začne si žádat jiný. A tady se já nepodřídím této tělesné žádosti a vykazuji svému tělu jemu náležející podřízené místo. Ne z důvodů zdravotních či ekonomických, ale z čistě duchovních důvodů a z poslušnosti Bohu a Církvi se zříkám toho či jiného druhu jídla v dobách určených Církví.
Půst má mnoho významů. Je to i jakýsi dar, který Bohu přinášíme z toho, co nám dává.
Ne nadarmo Kristus hovoří o temné satanské síle, kterou "lze vyhnat jen modlitbou a půstem" (Matouš 17,21; Marek 9,29). Proto v naší době vládnou démonické síly v takové míře a tak neomezeně světem, protože lidstvo zapomnělo na půst.
Když lidé slouží svému břichu a nechtějí Bohu nic obětovat jako dar z Jeho darů, pak jako trest přichází hlad. Není náhodou, že nikdy v dějinách netrpělo tolik lidí na planetě hladem, nikdy tolik lidí neumíralo na nedostatek potravy.
V minulosti se lidé postili, a ačkoliv neměli mechanizaci a vědecko-technické vymoženosti, potravy měli dostatek.
Hladování není půst. Je to trest. Základní vlastností půstu je jeho dobrovolnost, svobodné přání lidského ducha vyplnit Boží přikázání a přinést mu dar. Nedobrovolný půst nemá žádnou morální hodnotu.
Stojí za připomenutí, že podle učení Bible veškeré zlo, které ve světě je, přišlo sem kvůli tomu, že prarodičové lidstva, Adam a Eva, nedodrželi jednoduchý půst. Všechny druhy zla, které se v lidstvu šířily v celých dějinách, jsou následkem nedodržení prvního přikázání, které Bůh dal lidem: "Ze všech stromů můžeš jíst, ale z tohoto jednoho stromu nejez..."
Z knihy archiepiskopa Nathanaele (Lvova): "Klíč k pokladnici"
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1435 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 76 do č. 79)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.