Ambon
Administrátor
--- 30. 3. 2007
K Velikému půstu
Blíží se konec Velkého půstu
Témata velkopostních nedělí - shrnutíDnes již tradiční a dlouho neměnné zasvěcení jednotlivých velkopostních nedělí nebylo v Církvi zavedeno najednou, ale vznikalo kdysi postupně pod inspirací Svatého Ducha. Zajímavá a nápadná je hluboká pedagogika, kterou můžeme pozorovat v návaznosti témat a památek, které se k jednotlivým nedělím Velkého půstu pojí.
Proto je vhodné s blížícím se závěrem letošního Velkého půstu zrekapitulovat tuto duchovní cestu, po které nás pravoslavné kalendárium každoročně ve svaté čtyřicátnici vede.
1. neděle Velkého půstu - vítězství Pravoslaví, nepřemožitelnost křesťanské orthodoxie, která svou vnitřní duchovní silou přemáhá všechny hereze a omyly. Na začátku velkopostní doby, která má pro nás být obdobím prohloubeného duchovního života, nám církev připomíná, že východiskem pro křesťanskou duchovnost je pravoslavná víra. Spiritualita to jsou žijící dogmata, žitá věrouka. Podle učení svatých otců - mimo správnou víru nemůže být správný duchovní život.
2. neděle Velkého půstu - sv. Řehoře Palamy. Tato neděle má vlastně dvě stránky. První navazuje na tématiku předchozí neděle, když je připomínán věroučný zápas sv. Řehoře Soluňského proti učení západního mnicha Varlaama. Tento zápas byl završen tím, že pravoslavná východní církev na sněmu zavrhla římskokatolické učení o stvořených energiích jako herezi. Druhá stránka tématu této neděle je popsána Řehořovým svědectvím o autentické duchovní zkušenosti Církve - o zření nestvořených duchovních energií, o blahodati, která očišťuje, osvěcuje, posvěcuje a zbožšťuje člověka, obnovuje v něm ztracenou Boží podobu, činí ho podobným Kristu. Touto stránkou přechází zasvěcení jednotlivých velkopostních nedělí k hlubokým duchovním tématům.
3. neděle Velkého půstu - svatého Kříže. Kříž je znamením naší spásy. V kontextu témat dvou předchozích nedělí, které se zabývaly autenticitou víry Církve čili pravostí věrouky, se tu naznačuje souvislost spásy člověka s pravostí jeho víry. Zároveň připomínka kříže poukazuje na spojitost posvěcujících blahodatných energií a duchovního života s nesením kříže. Není vzkříšení bez kříže. Není zbožštění bez ukřižování starého Adama, který hyne pro žádostivost klamných rozkoší tohoto světa. Centrem křesťanského náboženství je Kristova oběť. Kristus pro nás není jen učitel nebo prorok, ale především je Spasitel, který svým křížem a vzkříšením uzdravuje nemocného člověka, jehož přijal na sebe při svém vtělení a narození. Léčí naše lidství, které je nemocné tou nejhorší chorobou - smrtí.
4. neděle Velkého půstu - sv. Jana Sinajského. Sv. Jan, poustevník, asketa, učitel stezky duchovního vzestupu člověka, učitel vykořeňování vášní a vyhlazování hříchu. Téma už zcela zaměřené na niterný duchovní život, k němuž se od vyznávání pravoslavné víry přes nesení svého kříže musíme dobrat, aby naše víra přinesla duchovní plody. Křesťanství není ideologie ani pouhá filosofie - je to víra žitá praxí. Víra bez skutků je mrtvá, praví Písmo. Veškerá askeze však není cílem ale prostředkem k dosažení křesťanské dokonalosti v plnění přikázání, ve ctnostech, jejichž vrcholem je pokora dávající bohopoznání.
5. neděle Velkého půstu - sv. Marie Egyptské. O síle pokání, které proměňuje člověka pozemského na nebeského. Pokání je základem pravdivého duchovního života. Je to cíl, němuž nás vede pedagogika velkopostních nedělí: od pravoslavné víry, přes sebezapření a půst, k pokání. Pravoslavná věrouka bez pokání je farizejstvím. Půst bez pokání je jen tělesným cvičením. Sebezapření bez pokání je ďábelským skutkem (ani ďábel nic nejí a nepije) a pýchou, která požírá ostatní vášně, třeba až ke stavu zdánlivé svatosti. Jestli nás Velký půst nedovedl k pokání, nepřinesl nám žádný užitek.
6. neděle - Květná. Patří už ke strastnému týdnu, který je pokračováním půstu a vede už bezprostředně k Pasše - Vzkříšení Kristovu.
(Sestaveno dle zdrojů Ruské pravoslavné církve)
Administrátor
--- 29. 3. 2007
Liturgika
Pro ty, kteří zajímají o liturgiku
Některé rozdíly mezi ruskou a řeckou bohoslužebnou praxí
Současný řecký typikon
Farní typikon neobsahuje monastýrskou praxi.
Nemá bdění.
Nedělní služba: čtení evangelia po 8. písni, a vypuštění hodinek.
Zpěv v chrámu se dovoluje pouze klerikům.
Narození ani Theofanie nemají Velké povečeří (jitřní s litijí na začátku).
Připadne-li svátek Zvěstování přesv. Bohorodice na Velký pátek nebo Velkou sobotu, přenáší na Paschu.
Není kolivo (na sobotu sv. Theodora).
Velká sobota - jitřní - po velkém slavosloví se odnáší pláštěnice do oltáře, kde už zůstane.
Na paschální jitřní: po "Vzkříšení tvoje, Kriste Spasiteli" se čte evangelium 28. kap. Mat.; slovo Jana Zlatoústého se čte po zaambonové modlitbě po liturgii; evangelium paschální liturgie (obyčejně ve více jazycích) se čte až na večerní (na paschální neděli večer).
(Skaballanovič)
---------------
Praxe konání služby v neděli či ve svátek:
u Řeků je večerní bohoslužba v předvečer neděle či svátku, ráno se koná jitřní bohoslužba a po velkém slavosloví bez hodinek začíná liturgie.
Rusové - večer mají tzv. „všenoční bdění“ (večerní s jitřní dohromady; trvá jen 3 až 4 hodiny a nikoliv celou noc), následující den se čtou hodinky a pak je liturgie.
Obě praxe mají své pro i proti. Řecká je přirozenější - večerní bohoslužby se konají skutečně večer a jitřní se slouží ráno (to má něco do sebe, že?, pozn. překl.) Jenže na bohoslužby konané dle ruské praxe chodí více lidí - kvůli pravoslavné psychologii: nestojí za to chodit do chrámu na krátkou bohoslužbu - čím delší je bohoslužba tím více důvodů na ni jít (proto Řekové často nechodí na večerní, a proto Rusové chodí na všenoční více než na liturgii - navíc se jim líbí modlit se „na všenočním“ v šeru za svitu lampád a svící).
Nyní se to však otočilo u Rusů na západě - kvůli nepravoslavnému prostředí, ve kterém žijí, a pod vlivem falešné moderní duchovnosti, která soustřeďuje všechnu zbožnost jen k eucharistii. A tak už méně přicházejí na bdění a připravují se tím o veliké bohatství pravoslavné hymnografie, která je tak užitečná a prospěšná duši člověka!
U Řeků se bohužel málo čte žaltář (to se pochopitelně netýká Athosu). „Blažený muž“ (1. žalm), který je pro Rusy jedním ze slavnostních vrcholů všenočního bdění, úplně vypadl z bohoslužby - bez ohledu na předpisy všech dávných typikonů. Hodinky se (vyjma Velkého půstu) také nečtou.
Veliký půst samozřejmě zaujímá centrální místo v liturgickém roce jak u Řeků tak i u Rusů.
Modlitba „Pane a Vládce života mého...“, která je pro Rusy hlavním znakem Velkého půstu a vyjádřením velkopostní duchovnosti, je v Řecku téměř neznámá (duchovní ji tam čtou v souladu s dávným typikem tiše). Ruská praxe číst ji nahlas je novotou z 15. - 16. století.
Každý věřící Rus (i kdyby do chrámu chodil jen málo) zná tuto modlitbu - započetí a ukončení jejího čítávání mu ohraničuje velkopostní dobu. Rus stěží uvěří, že tato modlitba je většině řeckých věřících prakticky neznáma a že ji v řeckých chrámech v době velkopostní není slyšet. Zná ji tam pouze duchovenstvo, věřící vykonávají jen velké poklony, které ji doprovázejí a jsou pro ně charakteristickým rysem Velkého půstu.
Řecká praxe je správná a starobylá, avšak ruská praxe je vhodnější. Tiché čtení některých modliteb při liturgii může být užitečné v monastýrech, kde mniši znají obsah bohoslužeb, ale na farnostech vede k tomu, že tyto modlitby s jejich hlubokým obsahem upadají mezi veřícími do zapomenutí a lidé jsou tím duchovně ochuzeni.
Podobné lze říci o Velkém kánonu sv. Ondřeje Krétského. Je známý u Rusů, kteří hojně navštěvují jeho hlasité čtení v chrámu. Je pro ně jedním z ohnisek velkopostního kajícího stavu duše. U Řeků projde téměř nepozorovaně.
U Řeků je naopak nejoblíbenější a nejhojněji navštěvovaný Akathist: čtou jej nejen na jitřní 5. soboty, jak to předepisuje typik, ale ještě navíc - rozdělen na 4 části - je čten první 4 pátky na povečeří.
Paradoxně jsou zde symbolem Velkého půstu modlitby za katechumeny (Řekové je totiž v současnosti mají pouze na liturgii předem posvěcených Darů).
Liturgie předem posvěcených Darů má, jak se rozumí samo sebou, tentýž nenahraditelný význam pro prožívání Velkého půstu jak pro Řeky tak pro Rusy. Věřící tuto bohoslužbu milují a přicházejí na ni ve velkém množství - zvláště koná-li se večer. V Řecku slouží většinou večer (v Rusku se může konat i ráno; ještě v 19. století se však nesměla ani tady konat před polednem).
Ve vnějším provedením bohoslužby není významnějších odlišností. Rozdíly však panují v otázce - proměňuje se víno při liturgii předem posvěcených Darů v kalichu na krev Kristovu poté, co je do něho vložen proměněný svatý Beránek? Rusové (od dob Petra Mogily) striktně trvají na záporné odpovědi. Byzantští liturgisté od XI. století: při vložení části Těla Kristova do kalicha se víno mění na Krev Kristovu a to skrze dotyk s Kristovým Tělem. Oba názory mají svá zdůvodnění. Sněmovní rozhodnutí neexistuje. (Způsob odpovědi na tuto otázku má v některých ohledech své praktické důsledky pro sloužícího kněze i pro věřící.)
Ep. Vasilij Krivošein (výpisky a poznámky z delší stati, s nepatrnými doplňky)
Administrátor
--- 27. 3. 2007
Z tisku
Filipínská katolická jeptiška zkouší zastavit globální potopu silou modlitby
"Globální potopo, přikazuji ti jménem Ježíšovým, zastav se!" s těmito slovy vystoupila ve filipínské televizi katolická jeptiška Rachel Reodika. Podle CathNews se také pomodlila, aby planetu "opustily" všechny přírodní katastrofy.
(Credo.ru)
Muslimští školáci v jedné ze škol na severovýchodě Nigérie 21. března ubili na smrt svou učitelku s obviněním, že "zneuctila Korán". Podle svědků učitelka, křesťanka, dohlížela na průběh zkoušek na střední škole, žáci ji napadli po zkoušce, když si na ní počíhali za školou, a tam ji zabili. Vraždu potvrdila místní policie.
V únoru r. 2006 bylo v sousedním státu zabito nejméně pět lidí a několik chrámů zapáleno muslimy, kteří byli rozhněváni na křesťanského učitele za to, že se pokoušel vzít jednomu školákovi Korán, protože jej četl ve vyučovací době. I toto bylo prohlášeno za "zneuctění Koránu".
(Blagovest info, Reuters)
Vladimír Putin navštívil v Římě papeže Benedikta. Při 40 min. dlouhém setkání hovořili německy a probírali mezinárodní situaci. Putin daroval papeži ikonu sv. Mikuláše a dvousvazkovou katolickou encyklopedii v ruštině. Dále předal papeži pozdravná slova od patriarchy Alexije. Papež daroval Putinovi obraz německého mistra z r. 1663: pohled na chrám sv. Pavla ve Vatikánu, jak nikdy nebyl dostavěn (kvůli nedostatku financí). Poté ruský prezident navštívil italského premiéra Romano Prodi.
(Credo.ru)
Administrátor
--- 26. 3. 2007
K liturgickému období
Jak dlouhý je vlastně Velký půst?
V Konstantinopoli a na Východě obecně nebyly soboty, s výjimkou jediné Velké soboty, považovány za postní dny. Avšak při vypočítávání počtu čtyřiceti dnů bylo zvykem počítat kontinuálně a zahrnovat do počtu soboty a neděle. Čtyřicet dní tak začínalo prvním pondělím Velkého postu a končilo pátkem šestého týdne. Potom přicházela Lazarova sobota, Květná neděle a Strastný (pašijový) týden, který - ačkoli odlišen od čtyřiceti dní - byl považován za součást Velkého postu v širším slova smyslu. Tímto způsobem zahrnulo čtyřicet dní spolu s Velkým týdnem sedmitýdenní půst (resp. 48 dnů).
Na Západě začíná půst až ve středu čistého týdne (popeleční středa), takže od této středy ke Květné neděli je to přesně 40 dnů.
Křesťané na řeckém Východě počítali zpravidla čtyřicet dní kontinuálně, někdy se však přikláněli k tomu, že vynechávali ze součtu velkopostní soboty a neděle. Jestliže byl zahrnut i Velký týden, dávalo to dohromady sedm týdnů o pěti postních dnech počet třiceti pěti dní. Protože však je Velká sobota rovněž postním dnem, byla rovněž započítávána a tak činil celkový počet dní třicet šest.
... Západ před tím, než byly přidány čtyři dodatečné postní dny, měl rovněž třiceti šesti denní půst, i když se k tomuto počtu dospělo poněkud jiným způsobem výpočtu. Jak na Východě, tak na Západě byl tomuto počtu přisuzován symbolický smysl. Právě tak jako Izraelité odevzdávali Bohu desátek čili desetinu své úrody, křesťané věnují období postu Bohu jako desátek, desetinu roku. Část je obětována za celek: vracíme-li Bohu desetinu toho, co On daroval nám, svoláváme Jeho požehnání na zbývající a uznáváme tím, že všechna hmotná dobra a všechen čas jsou darem z Jeho rukou. Tento význam Velkého postu jako desátku či prvotiny roční úrody není v současném textu Triodu příliš zdůrazňován, je však zmíněn v synaxáři neděle Odpuštění.
(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1438 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 124 do č. 127)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.